To slovíčko SCRUM znají skoro všichni, kdo aspoň na chvíli přičichli k IT, byť třeba nebyli zrovna vývojáři. O metodice SCRUM byla napsána spousta článků, pořádána spousta školení či certifikovaných kurzů a termín se postupně propracoval i do pracovních inzerátů, kde je často zamýšlen jako deklarace špičkovosti týmu.
SCRUM, tedy ucelená metodika pro řízení týmů, je už od svého počátku představován jako zázračné řešení snad všech problémů týmové práce v IT, po jehož zavedení do praxe se váš tým či firma začne konečně věnovat tomu důležitému — dodávání toho správného a dodávání včas!
V této sérii článků se však nechceme věnovat rozporování skvělých účinků metodiky SCRUM a stejně tak není naším cílem představovat nějaká vylepšení. V této čtyřdílné sérii chceme postupně probrat časté a viditelné rozpory, tedy časté kontrasty mezi ideálním SCRUMem a tím, jak se ve firmách často používá. Vrhněme se tedy do toho.
U nás používáme SCRUM!
Jak už bylo poznamenáno v úvodu, někdy lze najít tuto silnou deklaraci už v pracovních inzerátech. Dále na ni často lze narazit při pracovních pohovorech a nejpozději v první pracovní den, kdy jste jako nově nastoupivší zavalen detaily konkrétního provedení SCRUMu.
V čem je tedy problém, ptáte se? Tak například v řadě firem SCRUM splývá s prováděním typické čtveřice aktivit: planning, review, standup, retrospektiva. A v některých, vyloženě odstrašujících případech, dokonce jen jediné aktivity – standupu.
Jenže samotné, bezmyšlenkovité, skoro až náboženské provádění těchto aktivit připomíná řadě vývojářů známý cargo kult. Pouhé opakování těchto úkonů vám nezajistí dodání správného produktu, stejně jako stavba přistávacích drah nezajistí přistání letadla a doručení karga.
Problém se často skrývá v detailu — samotné provádění aktivit bez patřičné a opakované edukace může zdegenerovat do podoby šablonovitých otázek a odpovědí, což bývá mnohdy vidět v případě standupů, jejichž obsah se smrskne do: „Dělal jsem #1082, až to dodělám, budu pokračovat #749. A hlavně mě nikdo dneska už neotravujte!“
Čtyři základní aktivity jsou dobrými nástroji k řízení a monitorování průběhu, nicméně základním smyslem SCRUM metodiky je dodat správný produkt, dodat jej předvídatelně brzy a umět pružně reagovat na případné problémy při jeho výrobě. To je to důležité, co by mělo prosvítat v každé SCRUMové aktivitě!
Každá firma klade na provádění různých aktivit různý důraz, pokládá jiné otázky, má jinak vzdělané lidi. Výsledkem je babylonské zmatení vývojářů, kdy má každý nakonec vlastně úplně jinou představu, jak by ten SCRUM, ať už jako celek, či z pohledu dílčích aktivit, měl vlastně vypadat.
A to je pro dnešek vše, ale s nešvary jsme rozhodně neskončili. V příštím článku z této série se můžete těšit na prohřešky související s plánováním.
Sdílet článek