.jpg)
UX (User Experience) v sobě skrývá mnoho součástí, které jsou kvůli aktuálnímu rozmachu této disciplíny a souvisejícímu nadužívání a zjednodušování tohoto termínu opomíjeny či upozaděny. Jednou z takových součástí UX je přístupnost, jejíž nedostatky na vašem webu či v aplikaci vás mohou připravit o uživatele/konverze, a to i když máte sebelépe vychytané funkce, tlačítka, perfektní intuitivní ovládání atp.
Přístupnost je stav, kdy uživatelům nejsou kladeny žádné překážky. Je to tedy absence jakýchkoliv bariér. Problematika přístupnosti se začala řešit dříve, než vznikl termín UX, a to kvůli zdravotně (hlavně zrakově) postiženým jedincům. Přístupné weby a aplikace s sebou ale přináší mnoho benefitů i pro běžné uživatele bez handicapu a také pro roboty.
Zákon vs. praxe
Zákonná povinnost mít webové stránky přístupné existuje v ČR již od roku 2000 (díky zákonu č. 365/2000 Sb. a jeho pozdějším novelizacím). Tato povinnost samozřejmě neplatí pro soukromý sektor, ale pro veřejnou správu a samosprávu. Je to v podstatě nutnost, protože informace z úřední desky nebo o nových zákonech by měl mít možnost si přečíst každý občan bez rozdílu. V komerční sféře se bohužel na handicapy moc nehledí, jednak kvůli nízké informovanosti o této problematice (což se tento článek pokouší změnit), ale také kvůli nákladům, které s sebou může optimalizace webů či aplikací přinést. Nemusí tomu tak ale být. V případě, že je přístupnost řešena již od začátku vývoje a je součástí zadávací dokumentace (což by mělo být samozřejmostí), tedy neřeší se až dodatečně, se náklady na její realizaci minimalizují. Navíc benefity z přístupnosti mají daleké konsekvence.
Pomáhat se vyplácí
Udělat například titulky k videu (pro sluchově postižené) je práce navíc, ale titulky často ocení i naprosto zdraví lidé, kteří mají zvuk z nejrůznějších důvodů vypnutý nebo sledují video v jiném jazyce. Obsah videa je pak navíc schopný analyzovat i stroj. Alternativní popisy u obrázků (jejichž absence je bohužel velmi častá) pak zase ocení ti uživatelé, kteří mají načítání obrázků omezeno (například kvůli úspoře dat na mobilních zařízeních), a hlavně vyhledávací roboti, kteří jinak kromě názvu souboru obrázku (který většinou není příliš vypovídající) nemají žádné vodítko, jak poznat, co na obrázku je. Obecně platí, že všechny zásady přístupnosti, které umožňují web číst nástrojům pro handicapované, umožňují zároveň lépe číst web vyhledavačům, takže pozitivně ovlivňují vaši pozici ve vyhledávání.
.jpg)
Občas brání technika
Bariéry navíc nemusí existovat jen pro postižené. Web nemusí být přístupný i kvůli technologiím, a to jak na straně HW, tak SW. Hardwarový problém je nejčastěji způsoben velikostí displeje, pro kterou web není optimalizován. Malý displej nebo neobvyklý poměr stran (dnes v podstatě už i 4:3) mohou web učinit nepřístupným. Na straně softwaru byl v minulosti problém hlavně s různými prohlížeči (ano, je řeč o tobě, Internet Explorere;-)), kdy docházelo kvůli nerespektování standardů některých prohlížečů k tomu, že některé části webu nebyly v daném typu prohlížeče funkční. Někdy je tato nepřístupnost jen částečná, takže problémy s webem jsou spíše otázkou špatné použitelnosti (například neresponzivní weby a aplikace, které uživatel zobrazuje na mobilním zařízení).
Jak napravit nedostatky?
Udělat web přístupný není složité, stačí dodržovat metodiku WCAG 2.1, kterou vytvořilo konsorcium W3C, a weby podle této metodiky testovat. To se dá dělat buď ručně, nebo pomocí automatických nástrojů, o kterých si můžete více přečíst v našem dřívějším článku o automatickém testování webových stránek a aplikací.
Ostatně i nejnovější česká legislativa (zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací) se nově odkazuje jen na metodiku WCAG 2.1. Realita webových stránek a aplikací v ČR ale tuto zákonnou normu bohužel dosud příliš neodráží. Pro každou dobrou vývojářskou firmu by přitom měla být přístupnost vyvíjených webových stránek a aplikací naprostým standardem.
Sdílet článek