Zkusím na výše položenou otázku odpovědět jinou otázkou. Dává smysl si ráno vybírat slušivý svršek, zapínat knoflíky u škrobené košile a hledat tu správnou dírku na pásku, když si na sebe můžeme jednoduše hodit prostěradlo, které zastoupí vrchní i spodní díl našeho oděvu, pokrývku hlavy, a dokonce i roušku? Pokud na tyto řádky právě teď nemžouráte dvěma otvory v ložním prádle, zřejmě se shodneme na tom, že zachování přízně konformnímu způsobu odívání smysl dává.

 

Korektura textu představuje podobnější případ, než by se na první pohled mohlo zdát – jde o odívání textu do nového kabátu, případně záplatování toho starého. Stejně jako se většina lidí nespokojí s tím, že je jejich oděv v ulicích ochrání před pokutou za veřejné obnažování, ambice řady textů (a jejich autorů) překračují hranice pouhé publikace. Chtějí, aby text přitáhl a udržel pozornost čtenáře. A právě v tomto směru jim mohou být korektoři nápomocni.

 

Korektor nenahrazuje autora

Korektor tu není od toho, aby řádky klienta kompletně přepsal a udělal z absolventské práce, marketingového textu, případně zpravodajského či publicistického článku strojený inaugurační slib následníka trůnu. Jeho cílem je zachovat svébytnou povahu autorského textu, ale upravit jej do podoby, která bude splňovat pravidla českého pravopisu (pokud je to v souladu se záměrem textu) a bude svou stylistikou ke čtenáři co možná nejpřívětivější.

Práce korektora nutně nepředpokládá náročného čtenáře, aby padla na úrodnou půdu. Naopak – i čtenář, který v leckterých kapitolách pravopisu sám tápe, ocení pravopisnou srozumitelnost textu. Příkladem jsou chyby (ne)shody podmětu s přísudkem a z nich plynoucí nejasná interpretace, případně chyby v interpunkci (Měli bychom jíst, děti! vs. Měli bychom jíst děti!).

Z valné většiny textů, vyjma některých inzerátů na internetových bazarech, je však zřejmé, co chtějí sdělit. Ovšem způsob, jakým sdělení podávají, buď nenapomáhá dosažení cíle textu, nebo čtenáře přímo odrazuje. Korektor by proto v ideálním případě měl zajistit nejen gramatickou správnost textu, nýbrž rovněž jeho stylistickou obratnost a srozumitelnost.

zdroj: www.bazos.sk

 

Každý korektor má svého korektora

Říká se, že každý psychiatr má svého psychiatra. S korektory se to má podobně. Cizích chyb si totiž všichni všímáme mnohem víc než svých vlastních, a to zdaleka nejen těch pravopisných. Klientelu korektorů proto netvoří pouze autoři, kteří si stran pravopisu nejsou jistí v kramflecích, ale i ostřílení češtináři obávající se autorské slepoty.

Využívání služeb korektora zkrátka není žádná hanba a rozhodně neznamená, že by autor neovládal svůj mateřský jazyk. Přizvání dalšího páru očí naopak značí, že autorovi není kvalita textu lhostejná a že mu záleží na zúročení jeho práce a na dojmu čtenářů.

 

Najmout si někoho na to, aby se všetečně nimral ve vašich řádcích, sice nezní jako kdovíjaká investice, ale věřte, že se vám vrátí. Protože víc hlav víc ví a s každým dalším párem očí mají vaše texty blíž k dokonalosti.