Virtuální realita je technologie, která zaujímá specifické místo v současné kultuře. Hodně se o ní mluví, točí se filmy a píší knihy o tom, jak virtuální realita (VR) ovlivní náš svět, ať k horšímu, či lepšímu. Přesto až donedávna byla tato technologie nedostupná, hodně drahá a prakticky se s ní nedalo počítat. To se ale s příchodem Oculus Rift a podobných zařízení změnilo.
VR se začala zkoumat a testovat v nejrůznějších odvětvích a filmový průmysl nezůstává stranou. A ačkoliv se příliš netvoří celovečerní VR filmy, tato technologie začíná zasahovat různé fáze výroby konvenčních filmů.
Čím se kurz zabýval?
Kurz VR DEVELOPMENT LAB vedený Joe Danielsem se zaobíral primárně počáteční fází vývoje filmu nebo obecně vizuálního média. Na počátku tvorby je nutno experimentovat a hledat, co funguje. To vyžaduje velkou volnost, ale zároveň je zapotřebí zjistit, co funguje na výsledném médiu. Krásný a elegantní literární styl se sice dobře čte, ale jeho převod na obrazovky či plátno není přímočarý. Z toho důvodu se v běžné produkci s postupně navyšujícími se náklady rozvíjí materiál stále podobnější finální podobě výstupu (filmu na plátně před diváky v kině). To ve zkratce znamená dostat co nejlepší představu o výsledném díle za co nejmenší náklady. Metody a nástroje, které byly na kurzu představeny, přinášejí skicování v prostoru s animací a svobodou úprav. Skicou lze navíc prolétat jako kameraman a vytvořit videosekvenci ve zlomkovém čase oproti běžnému postupu.
Samotný kurz
Kurz probíhal 10–16. 9., tedy 7 dní včetně víkendu. Kurzy Anomalia se odehrávají v Litomyšli na zámku. Na jednu stranu jde o inspirativní prostředí, na tu druhou však není v okolí příliš mnoho rozptýlení a student se tedy soustředí stále jen na práci. Kurzy organizuje 3Bohemians, animační studio se sídlem v Praze.
Kurz vedl Joe Daniels - 3D animační režisér v Jam City Games a vedoucí animátor na hře Harry Potter: Hogwards Mystery. Spolupracoval se studii Marvel, Warner Bros a Aardman. Je velkým propagátorem využití VR v produkci.
Celkem nás dorazilo kolem 20. Začátek byl ve znamení zprovoznění VR systémů – většinou Acer Mixed Reality zapůjčené z Asociace Virtuální Reality, pár studentů si přivezlo své HTC Vive a Oculus Rift. Už v této chvíli bylo zřejmé, že nepůjde o běžný kurz - pohled na celou třídu s dvaceti lidmi s headsety na hlavě máchající ve vzduchu ovladači byl velice zajímavý.
Teoretickým jádrem byl Joeův výklad. Po úvodní obecnější části se zabýval různými use-cases, zaměřil se například na storyboard, animatik, character design, concept art, animace, návrh prostředí a také na tvorbu efektů. Joe není jen teoretik. Dokázal vždy přinést příklady z praxe, jak jemu a jeho klientovi konkrétně pomohl tento nový přístup. Dokázal i časově porovnat, kolik času a lidí by s tradičním přístupem ten samý úkol spotřeboval.
Jeho demonstrace byly mnohdy velice účinné - během jedné po nás chtěl, abychom mu vymysleli elementy do příběhu - například zloděj, medvídek, obchod. Podobně jako v improvizačních představeních. Dvě hodiny jsme spolu scénku pilovali. Joe vše hned převáděl do kreseb. Vytvořil storyboard/animatik se záběrováním, načasováním a zakomponováním všech vložených elementů. A hlavní bylo, že se hodně experimentovalo a měnilo, nešlo se s prvním nápadem. Výstupem byl funkční skeč, který by jinak zabral týdny mnoha profesím. Nutno podotknout, že na začátku nebylo opravdu nic, ani inspirativní obrázek, ani podoba hlavní postavy, ani čárka z prostředí. Výstupem samozřejmě nebyla detailní postava ani animace, ale pro prezentaci režisérovi nebo investorům je to již vypovídající.
Nejvíce našeho času zabrala samotná práce ve VR. Před kurzem nám bylo doporučeno přivézt si něco, na čem budeme chtít pracovat. Bylo to různorodé - prostředí, postavička, animace nebo třeba rozvinutí námětu do krátkého příběhu. Já jsem si přivezl lowpoly koncept použitelný do AR/VR. Zjistil jsem ovšem, že jsem v daném konceptu již příliš daleko. Vytáhnul jsem tedy jeden starší koncept, který jsem mohl na tomto kurzu obnovit - Mr. Eggy. Měl jsem pár skic od výtvarnice (Kamila Burianová) a své náměty skečů - to vše již několik let staré.
Byl to nový software a měl jsem tedy obavy, jak dlouho bude trvat si na něj zvyknout. Byl jsem ovšem příjemně překvapen. Celý koncept softwaru je založen na kreslení, a to i v časové ose. Nutno podotknout, že nejsem veliký kreslíř, vyhovuje mi spíše tvořit techničtěji. Kreslení, ač v prostoru, mohlo být velkou brzdou tvorby. Nebylo to ovšem nakonec tak hrozné, ale nakreslení pravidelného kroužku byla pro mě práce na deset pokusů… naštěstí kopírování fungovalo :). Velice mě ovšem nadchla možnost převedení díla i do rozšířené reality, virtuální reality i interaktivního díla.
Samotný koncept práce byl trochu jako sci-fi - do této doby jakákoliv práce na PC znamenala shrbení nad klávesnicí a statické zírání do obrazovky. Zde člověk stál, vytahoval se, klečel, otáčel se a plně interaktivně se hýbal v prostoru. Na konci dne byli všichni patřičně unavení. Svaly bolely jako po sportování a člověk vnímal, že opravdu pracoval. Možná nastane doba, kdy animátor bude synonymum pro fyzicky zdatného jedince :).
Ve VR je člověk tak izolován, že nevidí ani hodiny. Jednou jsem si sundal headset - byl jsem ve třídě sám, venku tma… Co by bylo ovšem dobré dořešit, je ergonomie a nějaká možnost zaostření očima. Takto je člověk fixován pořád na stejnou vzdálenost a to unavuje oči (u PC je to podobné, ale můžu se alespoň kouknout z okna).
Zhruba jednou za dva dny jsme měli svá díla ukázat a každý mohl komentovat. Tím se dílo vyvíjelo a člověk si mohl otestovat, jak funguje, a případně ho pozměnit podle poznámek. Bylo to nesmírně užitečné. Díky flexibilitě a rychlosti, jakou se změny daly uplatňovat, jsem mohl prvotní skeč odložit a začít s novým. Navzdory tomu jsem dílo dokončil ještě ten týden.
Cenná byla také samotná interakce s ostatními - byli tam lidé rozličných zaměření z celého světa. Společné obědy a večeře byly studnicí informací a zkušeností - velice rozšiřovaly obzory.
Závěr
Kurz VR DEVELOPMENT LAB, vedený Joe Danielsem, byl v určitém slova smyslu revoluční. Ukázal, jak může být zbrusu nová technologie ovládána netechniky k dosažení výstupu, který je velice dobře použitelný i pro pokročilé technologie (3D, VR, AR a další). Ovládání je intuitivní, uživatel kreslí a hýbe se v prostoru. Ovládání je fyzické a zlepšuje kondici. Ale nejlepší je rychlost, s jakou lze tvořit použitelné výstupy a jak snadno je lze měnit podle požadavků. Ovšem myslím, že pro finální jemnou 3D animaci je tradiční postup u obrazovky rychlejší a kvalitnější. Věřím, že od prvotních fází vývoje až do animatiku tento postup najde své místo.
Zde je výsledné dílo:
Sdílet článek