Nesnáším články typu „10 nejlepších rad, jak si založit prosperující firmu“. Popravdě nesnáším, když mi někdo radí, co mám dělat, protože zpravidla absolutně netuší nic o tom, v jaké situaci se nacházím. Proto berte tento článek spíše jako moje soukromé postřehy a zážitky z posledních pěti let s Trigamou.
-min.jpg)
Selský rozum je nejlepší aneb Zaručené rady nefungují
Jsem zodpovědný typ a někdy to až přeháním. Prostě jdu rád na každé jednání připravený, dává mi to pocit jistoty a kontroly. Ale na založení vlastní firmy se dopředu připravit nejde. Můžu si přečíst nespočet článků, návodů a zaručených rad, ale stejně mě každý den překvapí a zaskočí spousta věcí, se kterými jsem absolutně nepočítal. Třeba to, že vybudování zasedačky v nových kancelářských prostorech není otázka pár týdnů, ale že i po půl roce se stále ještě scházíme na terase. Nebo že klient je schopen vymyslet deset neuvěřitelných výmluv, proč ještě nezaplatil – a když ho jedenáctá nenapadne, tak radši rovnou zbankrotuje.
Učit se, učit se, učit se
Pokud chci cokoliv dobře řídit, musím tomu rozumět. Trigama není úzce zaměřená na jeden produkt nebo segment trhu, nabízíme široké portfolio služeb. A nelze opomenout operativu spojenou se sedmdesátihlavou firmou… A tak se každý den vzdělávám v nových a nových oblastech. Nikdy ze mě nebude expert na korporátní identitu, VR/AR, účetnictví ani výstavbu fitoutů, ale i v těchto oblastech se snažím být našim odborníkům oponentem – s použitím selského rozumu a business očekávání našich klientů.
Problémy přicházejí ve vlnách
Když už si člověk myslí, že se firmě konečně daří a je stabilizovaná, znenadání přijde pořádný výplach. Protože problémy nepřicházejí postupně, ale v periodických vlnách. Zavolá javista, který měl zítra nastoupit na projekt, že si to rozmyslel a zůstává v předchozí firmě? OK, lidi jsou různí… Nový zákazník zruší velký projekt, který má začít příští týden, a váš nový Golang tým připravovaný 3 měsíce nemá co na práci? S tím se holt musíme poprat… Váš největší zákazník kvůli změně administrativních procesů oznámí, že všechny faktury sice zaplatí, ale s dvouměsíčním zpožděním? WTF?!? Už nikdy nechci zažít ten stav, kdy každé ráno vstávám a jako první kontroluju bankovní účet, jestli už nejsme v mínusu, a mám čím dál větší strach z toho, že nebudu mít z čeho zaplatit své lidi a oni mi utečou jinam…
Sám bych to nedal
Před založením Trigamy jsem čekal, že to nebude procházka růžovým sadem, ale kdyby mi dopředu někdo řekl, jak náročné to bude, žádná Trigama by teď asi nebyla. Firma ze mě vysála veškerý volný čas, postupně jsem opustil všechny svoje koníčky. Někteří v podobných situacích přijdou klidně i o rodinu (Zlato, DĚKUJI za tu obrovskou trpělivost se mnou!) a stejně to nemusí stačit k úspěchu v podnikání. Protože se neustále pereme s novými a novými nečekanými překážkami, je nutné se o to podělit se svými nejbližšími. Já měl to štěstí, že jsme do toho hned na začátku šli ve třech a za celých pět let nedošlo na žádnou větší ponorku. Bindi, Mistře, vážím si, že jste do toho šli spolu se mnou!
Okolí naslouchám, ale nerozhoduji se podle něj
Všichni kolem mají potřebu mi „do toho kecat“. Většinou to samozřejmě myslí v dobrém a je důležité si jejich názory vyslechnout. Často mají pravdu. Ale rozhodnutí, a už vůbec ne ta správná, za mě nikdo jiný neudělá. Je jen a jen na mně, co bude dávat smysl mně, a ne mému okolí.
Lidé jsou tím největším bohatstvím
Když se sejdeme na společné Trigama akci, vždycky si užívám naši fajn bandu. A upřímně, ten pocit „široké rodiny“ mě naplňuje mnohem víc než úspěšně realizované projekty. Takže se snažím se neustále obklopovat lidmi, kterým důvěřuji, na které se mohu spolehnout a s nimiž si rozumím. A proto si nábor nových lidí do firmy řeším převážně sám. Je až legrační, že do pěti minut s potenciálním zájemcem většinou vím, jestli ho do firmy chci, nebo ne. Bez ohledu na to, co tvrdí, že umí, a co opravdu umí…
Takže co říct na závěr? Kecal jsem vám. :-) I kdybych dopředu věděl, jaké úsilí a oběti mě bude vybudování Trigamy stát, stejně bych do toho šel znovu!
Sdílet článek