Před mnoha a mnoha lety byla fotografie uměním a vědou spíše pro vyvolené a majetné. V dnešní době však už fotíme každým mobilem nebo i hodinkami, a to klidně pod vodou nebo dronem 100 metrů nad hlavou. Technologie ve fotografii pokročila a pořízení snímku je tak dnes až neuvěřitelně snadné, i když využívá stále stejné základní principy. Pokud vám není jedno, jak vaše fotografie vypadají, přinášíme několik praktických rad, které jistě najdou uplatnění také mezi přáteli či kolegy. 

 

Proč mít lepší fotografie?

Kvalitní obsah je v digitálním světě základem úspěchu. Od knihy, webových stránek, katalogu nebo sociálních sítí až po mobilní aplikace. Tam všude vytváříme obsah, jenž je mnohdy doplněn fotografií. Jedna fotografie totiž řekne více než tisíc slov. Cílem tohoto článku je vysvětlit širokému okolí pár základních pravidel a myšlenek, které mohou vaše fotky posunout na novou úroveň.

 

Fotografování má mnoho disciplín a každá má svá úskalí a specifika, pravidla, techniky, vybavení, a tedy i své specialisty:

1. produktová fotografie - určena pro prezentaci výrobku nebo služby v marketingu
2. portrétní fotografie - lidé, děti, zvířata
3. makro fotografie - pohledy okem neviditelné
4. architektura - hrady, domy, sochy, zahrady
5. sport a akční fotografie - sporty, skoky, extrémy a třeba i letecké a podvodní záběry
6. reportážní fotografie - dokumentace události např. z večírku, setkání nebo svatby
7. krajinářská fotografie - venkovní záběry přírody a krajiny
8. umělecká fotografie - zahrnuje mnoho způsobů ztvárnění výtvarné a umělecké vize, využívající hry se světlem nebo nevšedním úhlem pohledu

 

O každé této kategorii fotografie se dá napsat samostatný článek, např. na téma doporučeného vybavení, techniky expozice nebo o tom, co nechat na postprodukci. O tom ale až někdy příště. Společně však všechny tyto druhy fotografií vyžadují práci se třemi základními faktory, kterými jsou kompozice, úhel záběru a správná expozice.

 

Kompozice až na 1. místě

Kompozice je způsob, jakým jsou jednotlivé objekty ve scéně uspořádány. Kompozice nemá přesná pravidla, vždy se však jedná o vkusné umístění objektů ve scéně tak, aby fotka pozorovatele oslovila a sdělila to, co sdělit má. Ač ale nemá jasná pravidla, je dobré znát pár ověřených typů kompozic a hluboko v hlavě na ně myslet při mačkání spouště, protože umístěním objektů (kompozicí) ve fotografii můžeme značně ovlivnit obsah i způsob sdělení a vnímání.
 

Tip:  Předem se zamyslete, co fotíte a co se snažíte fotkou sdělit.

 

Základní druhy kompozice

a) Zlatý řez a pravidlo třetin:

Naprostý základ i pro součásti dalších kompozic. Zlatý řez jako kompoziční pravidlo je hojně používán v umění i v samotné přírodě a udává ideální proporce mezi různými délkami. Většina neznalých tohoto pravidla umístí automaticky špatně objekty zájmu do středu snímku, což je nejnešťastnější řešení. Mnohem lepšího výsledku dosáhneme právě umístěním do zlatého řezu, v praxi potom ale mnohem jednodušeji postačí pravidlo třetin, tedy plochu si rozdělit na třetiny. Objekt by měl směřovat vždy do středu snímku, i když se jedná o pohled nebo směr pohybu, jinak bude fotka tak trochu klaustrofobická.

    

b) Středová kompozice:

I když umístění objektu na střed snímku není moc slastné pro oko, tak existuje i středová kompozice, jež se právě snaží zdůraznit ve snímku symetrii a geometrii.

   

c) Linie vedoucí k objektu pozornosti:

Kompoziční technika, kde perspektiva a linie snímku zdůrazní objekt zájmu, nemusí jít výhradně jen o linie rovné.

 

d) Rám v rámu:

Zajímavé zdůraznění objektu ohraničením jiným objektem, který přidá hloubku celé scéně.

   

e) Trojúhelníková a diagonální kompozice:

Dají snímku napětí a hloubku právě svou výraznou perspektivou v kontrastu s jasnou linií.  Zajímavosti lze ve smyslu této techniky docílit také umístěním objektů na diagonále vedené z protilehlých rohů.

 

f) Oddělení objektu od okolí:

Fotografie je většinou pouze dvourozměrná, proto jí svědčí, pokud dokážeme oddělit objekt fotografického zájmu od okolí. Někdy nám na to postačí pozadí snímku, které je nevýrazné a nepřitahuje pozornost, nebo např. malá hloubka ostrosti, která bude mít za výsledek rozostření pozadí, a tím jasně identifikovaný cílový objekt.

   

g) Geometrie:

Zajímavé kompozice můžeme dosáhnout např. zdůrazněním geometrie ve snímku, nebo naopak jejím porušením.
   

h) CROPP neboli plný snímek:

Kompozice, kde se nedává prostor jiným objektům, a objekt vyplní celý snímek, to pak dává možnost vyniknout detailům.

   

Nejčastější chyby v kompozici:

Dotyk s okrajem

Pokud se část objektu pozornosti dotýká hrany snímku, působí to velice rušivě a přitahuje to pozornost, lze to zachránit lepším ořezem.

Nejasný obsah snímku

Buď není žádný obsah sdělení, nebo je tam mnoho objektů, které přitahují pozornost, a není jasný obsah (příběh).

Nezaostření

To je bohužel technická chyba, která se špatně napravuje. Pokud je objekt zájmu nebo sdělení neostrý, snímek už většinou nezachráníte.

 

Úhel záběru musíte objevit sami!

Před začátkem focení by fotograf měl mít předem určený cíl své fotografie, obsah nebo její sdělení, tím se vyvaruje bezduchých fotek bez obsahu.

 

Spíše než fotit pohodlně ve stoje, zkuste nebýt líní a najít lepší pohled, třeba jít do podřepu, to dává fotkám reálnější záběry, nebo jít až na podlahu, vylézt na stůl. Lenost je nejhorší fotografova vlastnost. Pro lepší záběr udělejte pár kroků blíže k objektu nebo naopak dále od něj, najděte zcela jinou kompozici. Pokud fotografujete děti, je nutné se ohnout na jejich úroveň.

 

Vnímejte linie a perspektivu záběru, pokud nebude cíl dané kompozice opakem, tak se snažte, aby některé linie zůstaly rovnoběžné, i když se to nepovede dokonale, lze je pak v postprodukci částečně dorovnat, fotografii to neruší sbíhavost linií tam, kde se nejedná o záměr.

 

Na selfie z mobilních fotoaparátů s širokým úhlem záběru je třeba si dát pozor, mohou s naším obličejem řádně zamávat, spíše doporučuji používat přímý pohled, velký nadhled nám zvětší hlavu a na druhou stranu může i pár kg opticky ubrat, tělo však může vypadat trochu směšně, což může být i záměr, to samé opačně platí při podhledu.

 

Vyhlazování pleti je třeba brát s rozvahou a raději fotit bez této funkce a po vyfocení si zvolit míru vyhlazení sám, dnešní mobilní telefony dělají až moc levný a výkonný facelift.

 

Výběr správného objektivu, pokud tedy pracujeme se zrcadlovkou, je to důležitý pro zamýšlenou kompozici, ale začínajícím fotografům určitě jako první doporučím světelný objektiv F1.4 - 2.8 (lehce dosahuje žádoucí malé hloubky ostrosti) s pevnou ohniskovou vzdálenosti kolem 50 mm (obdobný záběr má i samotné lidské oko).

 

U mobilních telefonů si musíme vystačit s jedním vestavěným objektivem. Ten je spíše širokého záběru s vysokým clonovým číslem daným fyzikální velikostí mikrosnímače, tam je to již bez možnosti přirozeného rozostření pozadí (bokeh) od objektu, to ale dnes již chytré telefony částečně umí napodobit softwarově, ale téměř vždy optika kompaktu nebo zrcadlovky bude mít lepší výsledek kresby než plastový miniobjektiv a minisnímač našeho chytrého telefonu.

 

Rozostřeného pozadí lze ale také dosáhnout i s vyšším clonovým číslem za použití teleobjektivů, tedy tzv. dlouhého skla, jen zde pozor na náchylnost ke chvění.

 

Bokeh (rozostřené pozadí = malá hloubka ostrosti) je efekt lidskému oku velice přirozený, a proto i žádoucí ve fotografii. Člověk ho sám lidským okem nevnímá, ale při zaostření oka na jakýkoliv předmět ho lze dosáhnout.

 

Pokud fotíme série fotografií, dosáhneme lepšího výsledku v případě, že celou sérii fotíme stejným okem, to znamená stejný objektiv a jeho ohnisková vzdálenost a také stejné vyvážení barev.

 

Expozice a světlo na snímači.

Dnes máme technologickou výhodu oproti časům minulým a máme téměř neomezenou možnost pro zaznamenávání fotek nebo videa. Čipy fotoaparátů mají desetimilionové rozlišení s velkým rozsahem citlivosti. Naše možnosti jsou limitovány pouze velikostí naší paměťové karty a kapacitou baterie. Počet expozic je tedy takřka neomezený a náhled pořízené fotky máme k dispozici okamžitě. Ovšem existuje pár dobrých rad.

 

Co je to ta expozice?

Expozice je doba průchodu světla na snímači nebo kinofilmu. Tato doba nám udává, jak moc nasytíme světlocitlivé receptory snímače. Expozici ovlivňuje množství světla na scéně a velikost clony, jakou světlu v objektivu do cesty nastavíme, čas po který světlo proudí a citlivost snímače. Čas se udává jako zlomek vteřiny a např. pro představu asi 1/50 sekundy je čas, při kterém lze bez pomoci fotit s objektivem 50mm z ruky u scény bez výrazného dynamického pohybu. S délkou ohniska se ale tento čas krátí, a tedy např. u 300mm telezoomu už hovoříme o čase jen 1/320 sekundy a nižším.

 

Dobré světlo je umění - tipy:

a) Mýtus sluníčka: sluníčko svítí, ale raději běžte fotit, až bude pod mrakem. Neznamená to, že se nedá na ostrém sluníčku fotit, ale většinou výsledek nestojí za mnoho, ostré stíny i přepaly se negativně podepíšou na výsledné fotce. Pokud uvidíte profesionálního fotografa, tak k tomu má výkonné zábleskové protisvětlo. Pod mrakem nebo za nepřímého světla (např. stín) se fotografie radikálně lepší, k tomu většinou máte i krásně zataženo a na obloze vám poplují mráčky. 

b) Měkké přechody stínů, a tedy neostré světlo z jednoho bodu - lepšího světla na fotce dosáhneme změkčením záblesku, např. pokud máme blesk, který nám umožní otočit směr a odrazit záblesk o bílý strop, bílou zeď nebo lze využít jinou odrazovou plochu.  V takovém případě nám může dobře posloužit i bílá polystyrenová deska nebo balicí papír. Interní blesk ovšem generuje velice ostré jednobodové světlo a raději se mu proto zcela vyhněte.  

c) Nastavení a korekce expozice Ev+ a Ev- je o cviku fotografa, naučte se přemýšlet jako fotoaparát = čas, clona, citlivost ISO. Je nutné si uvědomit, že volbu expozice dělá dnes už téměř jen automat, který ovšem měří množství světla odraženého do objektivu a nikoliv dopadajícího na daný objekt, proto se musí kompenzovat např. scény s vysokým kontrastem. Raději ale vždy scénu o kousek podexponovat než přepálit. Podexponovaný snímek lze snáze zachránit.

d) Používejte histogram, jedná se o funkci přístroje při náhledu fotografie, kde se graficky znázorní jasy a stíny snímku na snímači fotoaparátu,  s jeho pomocí tak lze odhalit špatnou expozici. Graf znázorňuje využití světla na snímači. Ideální formou je maximální využití snímače v celém rozsahu. 

e) Teplota světla neboli vyvážení bílé (WB = white balance) je subjektivní a technicky lze nastavit přesně, ale scénu a vnímání fotky dotváří i vnímání barev světla scény. Vyvážení vás v terénu nemusí mnoho trápit. Pokud fotíte do tzv. RAWu, tam si lze dodatečně teplotu měnit bez ztráty při vyvolání v počítači, ale pokud je váš záznam pouze JPEG, jen těžko pak můžete teplotu dodatečně měnit a podání barev je pak už dáno vyvážením při expozici. Dodatečně pak lze barvy jen lehce korigovat.

 

Zmíněné tipy lze částečně používat i ve videu, jen se tam k tomu přidává ještě jedna veličina, kterou je čas. Video ale není prakticky nic jiného než asi 25 fotek za sekundu, takže u něj musíme být jen 25x lepší.

Všechna tato pravidla jsou zde proto, aby se porušovala, pokud to děláme s citem a s určitým cílem, jsou to právě ony výjimky, které potvrzují pravidla.

 

Přeji dobré světlo!