Není divu, že se to v některých textech chybami jen hemží, když má polovina mnemotechnických pomůcek délku stručnější encyklopedie. Té navíc většinou dělá společnost pár dalších pomyslných bichlí, které jsou věnovány výjimkám. Přestože je však čeština bezesporu velmi složitým a košatým jazykem, lze se spoustě chyb, které v textech často potkávám a o nichž dnes bude řeč, vyhnout velice snadno. Nepotřebujete znát žádné názvosloví, stačí jen pár jednoduchých pravidel.
Ji a ni, jí a ní
Jde o velmi častou chybu, která se objevuje rovněž v případě naši/naší a vaši/vaší. Pravidla přitom hovoří jasně – krátkou variantu používáme pouze ve čtvrtém pádu. Pokud si ale nechcete pokaždé klást pádové otázky, stačí si pro sebe vyměnit sporné slůvko za ukazovací zájmeno ta. Díky této naší (té) pomůcce se zmíněné chybě snadno vyhnete a příště ji (tu) už neuděláte. Snad se vám po ní (té) nebude stýskat a nepřivítáte ji (tu) znovu mezi svými pravopisnými neduhy.
Mě a mně
Naštěstí i v případě tohoto evergreenu češtinářských korektur se obejdete bez vyjmenovávání pádů. Stačí si místo sporného slůvka dosadit tebe/tobě. Když vám tam bude pasovat tebe, použijete mě – mohlo mě to napadnout dřív a tebe taky. Naopak pokud se vám tam bude víc hodit tobě, sáhnete po mně. Mně to najednou začíná dávat smysl, a tobě? Pokud byste se přeci jen rádi seznámili s pravidly, pak ta praví, že při použití 2. a 4. pádu volíme mě, zatímco se 3. a 6. užíváme mně.
Hold a holt
Spousta lidí má za to, že jde o jedno a to samé slovo. Holt je pak občas lepší to vzdávání holdu vzdát. Zatímco částici holt dnes používáme spíše hovorově, o holdu mluvíme krom souvislosti s investováním (to je ale krapet jiný hold) především ve významu vzdávání pocty.
Viz
Slovíčko viz není nic jiného než sloveso vidět v rozkazovacím způsobu. Zkrátka jako kdybychom z koukat udělali koukej. Nejde tedy o zkratku, a proto jej píšeme bez tečky. Na rozdíl od slovesa koukat však používáme sloveso viz ve stejném tvaru, i když adresátovi vykáme. Zatímco koukejte je zcela na místě, tvar vizte běžně nepoužíváme a „obyčejné“ viz není v takovém případě nikterak nezdvořilé.
Čísla a jednotky
Pokud se voleb zúčastní 60 % populace, jde o 60% účast. A když těch 60 % populace vyjde k urnám v tu samou chvíli, čekají nás nejspíš fronty, které mohou mít třeba až 8 km. Budou tak 8km, tedy osmikilometrové. Zkrátka pokud chceme využít hodnotu k vyjádření přídavného jména (popisu toho, jaké něco je) mezeru vypustíme (s výjimkou stupňů a souřadnic). No vida, půlku problému už máme za sebou! Druhá nastává, když se u přídavného jména rozhodnete nahradit jednotky slovně – z 60% se tak stane 60procentní a 8km se změní na 8kilometrový. Často se setkávám s tím, že autor textu jen nevymění jednotky za slovo, ale rovnou i něco přidá a napíše kupříkladu 60tiprocentní nebo 8mikilometrový. To je špatně. Pokud chceme vyměnit jednotky za slovo, měníme skutečně jen je. Zároveň platí, že pokud nechceme vyjádřit, jaké něco je, ale jen prostý počet, nic za číslo nepřidáváme. Schválně se příště u pokladen zkuste mrknout, jak často je na upozorněních napsáno, že alkohol je prodáván pouze osobám starším 18-ti let. Správnou podobou je přitom samozřejmě 18 let, nenechte se zmást výslovností. A kdyby vás přeci jen mátlo něco jiného, neváhejte nás kontaktovat!
Sdílet článek